Jak jsem porazila pařez

Psáno 23. března 2012

Nejspíš to taky znáte, někdy před vámi leží důležitý úkol, který se musí udělat a navíc do určitého termínu a vy se k tomu ne a ne dokopat. Tak přesně to se mi dneska stalo. Zítra slavíme narozeniny staršího syna, přijdou babičky, dědové, tety atd. Hrubý úklid spojený s jarním jsem udělala již minulý víkend, v pondělí jsem nakoupila trvanlivé potraviny a zbytek týdne douklízela. Zaprvé po dětech, které kde jim co upadne tam to zůstane a zadruhé nevím jak to dělám, ale z každé místnosti mi zbude krabice nebo taška plná věcí, které nemají své stálé místo a mě buď dojde energie je douklidit nebo zkrátka nevím kam je dát. Včera se myli okna (kdybych řekla, že jsem je myla já, lhala bych) a pekla jsem mrkvové pečivo, které je lepší když se rozleží a na dnešek zbylo to nejdůležitější. DORT. Zkoušela jsem si ušetřit práci a vzala syna do cukrárny, kde se mi sice dělalo mdlo z cen, ale řekla jsem si, že jednou ročně jsem to ochotná obětovat. Syn si prohlédl všechny dorty (sázela jsem na mašinku nebo auto) a oznámil mi "mami, ja ci pažez, upeč, posím", no dokázaly byste odolat. Já ne. A tak jsem se rozhodla, že letos bude slavnostnímu stolu dominovat mnou vlastnoručně dělaný dort pařez, stejně jako loni a předloni. Když on je tak hrozně dobrý. No a dnes nastal ten den, zítra je oslava, takže dort musím udělat dnes. Zítra jedu na nákup čerstvých potravin, pak prostřít stůl, nafouknout balonky, připravit chlebíčky a jednohubky, hodit se do gala a udělat něco s těmi příšerně červenými vlasy (co měly být čokoládové a nějak se to nepovedlo). Takže dort a obzvláště pařez bych nestíhala. Ráno jsem se probudila, vyndala si z lednice másla, vejce a mléko. Připravila jsem si vše potřebné, uklidila v kuchyni a udělala si místo na míchání, chladnutí a zdobení a pak se to stalo. Došel mi elán, jak kdyby mě někdo vypnul ze zásuvky. Tak jsem si sedla k počítači, vyřídila si poštu, vyhlížela pošťáka a těšila se na nové číslo Scrapování. Pak jsem si šla do kuchyně pro pití a když jsem zahlédla ty připravené suroviny, řekla jsem si, že bych se do toho měla pustit. Protože přijde hodně babiček a dědů a tet. A jak jsem tak počítala kolik nás tu bude došla jsem k číslu 13. Ano 13 lidí v panelákovém obýváku. Židlí mám dost, stůl veliký, v tom problém není, ale nevím jak vy, já mám vždy hrůzu z toho, že mi někdo vleze na toaletu. Před časem jsme prozíravě odstranili ze všech dveří klíče, aby se nám děti někde nezamkli, tudíž chybí i na toaletě. Obvykle si vždy přepočítám  jestli nikdo nechybí, když se chystám použít onu místnost nebo si sednu tak, abych viděla na dveře. Vzhledem k tomu, že jsem hostitelka moc neposedím a pořád přepočítávat tolik lidí by se mi pletlo. A tak jsem sedla a stvořila "klikařku", visačku na dveře ve stylu '"do not disturb" aneb abychom se tam nepřepadávali.

Tak dveře obstarány, můžu být klidnější, ale ten dort se sám asi neudělá. Ještě je varianta, že bude oslava buď bez dortu, což u 4letého dítěte už jen tak neukecáte nebo poběžím ráno shánět nějaký velký dort, což je na sídlišti zhola nemožné. A zklamat toho mého prcka, který o pařezu básní už měsíc a všichni pozvaní se na něj těší, se mi nechtělo. Tak do toho!!! Potřebuji 8 vajec (dělám dvojitou dávku), z bílků sníh a žloutky utřu s cukrem. Rozklepnu 1 vejce, pošťák (5 minut), 2 vejce, nevyšlo už to Scrapování? (5 minut), 3 vejce, kojení (10 minut), 4 vejce, někdo mi píše (5 minut)... Tak takhle to vážně nepůjde. Nakonec jsem se zatla a připravila těsto, které jsem na "kruhovala" do formy, vytvořila čokoládovou kůru, lístky a kytičky, uvařila krém a zjemnila ho máslem, rozřízla korpus, proložila meruňkovou marmeládou, meruňkami a krémem ... No nebudu popisovat úplně vše, ale o pár hodin později (počítám i dobu na chladnutí korpusu, krému i čokolády) jsem vše dovedla ke zdárnému konci. A tady je výsledek. 4,5 kg čisté váhy, vše ruční práce, mimo zvířátek, tak šikovná a trpělivá opravdu nejsem.

Poslední dobou mívám chvíle, kdy jsem bez nálady (asi jarní únava či co), náladu mi dokáže spravit jen scrapbooking a nebo šití či pletení, se kterými jsem nedávno začala (sice mi to nikdy nešlo a nebavilo mě to, ale teď jsem našla pár projektů, které mě opravdu chytly.) Opravdu se mi do něj nechtělo, už jsem dokonce přemýšlela, že si půjdu koupit zip a radši než ten dort si ušiji taštičku na kosmetiku. Ale zvládla jsem to, musím se pochválit. Zítra ho dozdobím 4 svíčkami a za 10 minut se celý sní. No nenaštvalo by vás to?