středa 4. dubna 2012

Jak jsem začala tvořit


   Narodila jsem se v éře Husákových dětí. Dětí hodně, oblečení málo a když už tak jsme měli všichni stejné, to už tak nějak bylo dáno dobou. Pamatuji si, že máma šila šaty, sukně, halenky a společně s babičkou pletly svetry, abychom měli něco hezkého, praktického a jiného. Mě k tomu také vedly, ale uháčkovat jsem zvládla jen jednoduchý řetízek, uplést šálu, na které mi utíkala oka a v rámci školní výchovy jsem s maminčinou notnou pomocí ušila povlak na polštářek a halenku, které jak takž vypadaly k světu. Neměla jsem na podobnou činnost trpělivost, tudíž se mi příliš nedařila a tak mě to ukrutně nebavilo. Jediné u čeho jsem dokázala vydržet byly dětské vyšívací sady. Pamatuji jsi, že jsem jich pár vyšila řetízkovým a plným stehem, ale kde skončily to nevím. Fakt, že rovnou čáru jsem neuměla a neumím ani namalovat ani střihnout, mě od dalších výtvarných technik dostatečně odrazoval. Školní výtvarnou výchovu a později i ruční práce jsem absolvovala, ale můj um se nezdokonalil.
   Asi před 10 lety moje velmi dobrá kamarádka konečně po několika asistovaných pokusech otěhotněla a vypadalo to, že tentokrát se vše podaří dovést ke zdárnému konci, tedy porodu. Moc jsem jí to přála, těšila jsem se na miminko s ní a vzhledem k tomu, že většinu těhotenství musela strávit v posteli jsem obíhala obchody s dětským oblečením a nakupovala výbavičku. Po večerech jsem pak sedala k internetu a hledala, co vše takové miminko může potřebovat. Přes různé stránky s dětským oblečením a potřebami jsem se dostala až na stránky Ellen Maurer-Stroh a tam jsem objevila úžasné motivy miminek ve zvířecích oblečcích. Teď uznávám, že můžou působit poněkud kýčovitě, ale kamarádka sbírala různé romantické a zvířecí figurky, tak mi to přišlo jako skvělý motiv pro její miminko. Pár motivů bylo na stránkách volně ke stažení ve formě rozkresu na křížkovou výšivku (jak já říkám „piškvorky“). Sice jsem věděla, že jsem kopyto, ale vyšívání mi celkem šlo a navíc na křížkách z dírky do dírky se toho moc zkazit snad ani nedá. Tak jsem se do toho pustila. Vyšila jsem myšku, zarámovala a dala kamarádce jako dekoraci do pokojíčku. 

   Kamarádka byla nadšená, tak jsem jí ukázala další motivy a společně s jejím přítelem jsme vybrali ještě zajíčka a želvičku. 


   Křížková výšivka mě hodně bavila, líbilo se mi jak mi pod rukama roste něco krásného a práce mi šla hezky od ruky. Navíc mi bylo líto, že vše bude mít kamarádka, tak jsem začala hledat nějaký motiv pro sebe. Volba padla na Nefertiti a pak na orientální a květinové motivy. 

   Když jsem v práci ukazovala svoje výšivky, kolegyním se líbily natolik, že jsem pak vyšívala obrázky k narození miminek i pro děti jejich kamarádek a příbuzných.
   Moje obdarovaná kamarádka chtěla také vyrobit pro miminko něco na zútulnění pokojíčku. Vyšívání jí moc nešlo, tak jsme společně zkusily malbu na sklo slupovacími barvami. 

   To jí chytlo natolik, že doma nezůstal jediný kousek skla či zrcadla bez malůvek. Při nákupu barev jsem objevila úžasné ubrousky a společně s nimi techniku zdobení decoupage. Polepovala jsem plechovky, dárkové taštičky, květináče, rámy zrcadel a vyráběla různé dekorace. 


   Vyšívání s decoupage mi vydrželo poměrně dlouho, vlastně až do doby, kdy starší syn začal chodit. Když jsem pak již asi na čtvrtém rámu obrázku místo perfektního krakelu objevila dětské prstíky, řekla jsem si, že se budu muset poohlédnout po něčem jiném. Zkoušela jsem malovat na textil, ale dlouhá doba schnutí (stejně jako u ubrouskování) společně s neschopností malovat něco jen tak od ruky mě přiměla tuto techniku opustit. 

   Jenže já chtěla něco  „vyrábět“, byla jsem uchvácená tím, že svýma rukama dokážu vyrobit něco co se mi líbí a co se líbí i mému okolí.
   Hledala jsem na internetu i v hobby literatuře a postupně zavrhla korálkování, modelování ze slaného těsta a modelovací hlíny, odlévání ze sádry a pletení košíků. 


   Až jsem našla quilling, motání proužků papíru do různých tvarů, které se pak sestavují do motivů. Z motivů jsem začala dělat přání a obdarovávat jimi rodinu. 


   A přes přání jsem objevila cardmaking a scrapbooking. Zatím jsem dělala jen ta přání a 2 minialba, ale díky soutěži časopisu Scrapování jsem se konečně odvážila i na svou první stránku (o tom více jindy). 

   Nejvíc inspirace a materiálu čerpám z Fleru a tam jsem také objevila příze na volánkové šály, kterým se věnuji teď a dokonce jsem začala i šít. 

   Ráda bych šila obaly na knihy, organizéry, taštičky a kabelky. Prostě si vždycky musím najít něco co mě chytne a pak mě baví i věci, které jsem nikdy neměla ráda.

Žádné komentáře:

Okomentovat