sobota 30. června 2012

Jak jsem sponkovala

Už nějakou dobu vyrábím organzové květy. Poprvé jsem je zkoušela asi před rokem a kus, ale moc mi to nešlo. Pálila jsem organzu i prsty, tak jsem zbylý materiál zavřela do krabice a uklidila. Nedávno se kamarádka Kačabinka vrátila z tvořivého víkendu, kde organzový květ vyráběla jako součást dekorace. Moc se mi kvítek líbil a tak jsem se od ní nechala "nakazit" a vytáhla zaprášenou krabici s organtýnem a korálky. Nechala jsem se inspirovat na youtube a internetu a začaly vznikat první kousky.


S Kači jsme si pak vzájemně sdělovaly zkušenosti, tipy a triky a tak jsem se odvážila i na trochu objemnější a nápadnější brože. Já jim říkám "střapatky".


A protože mě baví zkoušet nové věci a techniky, alespoň po kreativní stránce, koupila jsem si krásné tyrkysové odstíny saténu. Zkusila jsem z něj brož a jedny sponky. Líbily se a byl zájem i o jiné barvy a uchycení. Tak tady je první várka a další na sebe zřejmně nečeká dlouho čekat.


Možnost uchycení do vlásků je buď krokodýlkem, pukačkou (prolamovací sponka) nebo klasickou vlásenkou. A jelikož jsem sehnala další krásné odstíny saténu, budou brzy i v jiných barevných variantách. A až seženu kvalitní gumičky, budou ke sponkám do sady i ozdobené gumičky.

čtvrtek 14. června 2012

Jak jsem porazila pařez

Psáno 23. března 2012

Nejspíš to taky znáte, někdy před vámi leží důležitý úkol, který se musí udělat a navíc do určitého termínu a vy se k tomu ne a ne dokopat. Tak přesně to se mi dneska stalo. Zítra slavíme narozeniny staršího syna, přijdou babičky, dědové, tety atd. Hrubý úklid spojený s jarním jsem udělala již minulý víkend, v pondělí jsem nakoupila trvanlivé potraviny a zbytek týdne douklízela. Zaprvé po dětech, které kde jim co upadne tam to zůstane a zadruhé nevím jak to dělám, ale z každé místnosti mi zbude krabice nebo taška plná věcí, které nemají své stálé místo a mě buď dojde energie je douklidit nebo zkrátka nevím kam je dát. Včera se myli okna (kdybych řekla, že jsem je myla já, lhala bych) a pekla jsem mrkvové pečivo, které je lepší když se rozleží a na dnešek zbylo to nejdůležitější. DORT. Zkoušela jsem si ušetřit práci a vzala syna do cukrárny, kde se mi sice dělalo mdlo z cen, ale řekla jsem si, že jednou ročně jsem to ochotná obětovat. Syn si prohlédl všechny dorty (sázela jsem na mašinku nebo auto) a oznámil mi "mami, ja ci pažez, upeč, posím", no dokázaly byste odolat. Já ne. A tak jsem se rozhodla, že letos bude slavnostnímu stolu dominovat mnou vlastnoručně dělaný dort pařez, stejně jako loni a předloni. Když on je tak hrozně dobrý. No a dnes nastal ten den, zítra je oslava, takže dort musím udělat dnes. Zítra jedu na nákup čerstvých potravin, pak prostřít stůl, nafouknout balonky, připravit chlebíčky a jednohubky, hodit se do gala a udělat něco s těmi příšerně červenými vlasy (co měly být čokoládové a nějak se to nepovedlo). Takže dort a obzvláště pařez bych nestíhala. Ráno jsem se probudila, vyndala si z lednice másla, vejce a mléko. Připravila jsem si vše potřebné, uklidila v kuchyni a udělala si místo na míchání, chladnutí a zdobení a pak se to stalo. Došel mi elán, jak kdyby mě někdo vypnul ze zásuvky. Tak jsem si sedla k počítači, vyřídila si poštu, vyhlížela pošťáka a těšila se na nové číslo Scrapování. Pak jsem si šla do kuchyně pro pití a když jsem zahlédla ty připravené suroviny, řekla jsem si, že bych se do toho měla pustit. Protože přijde hodně babiček a dědů a tet. A jak jsem tak počítala kolik nás tu bude došla jsem k číslu 13. Ano 13 lidí v panelákovém obýváku. Židlí mám dost, stůl veliký, v tom problém není, ale nevím jak vy, já mám vždy hrůzu z toho, že mi někdo vleze na toaletu. Před časem jsme prozíravě odstranili ze všech dveří klíče, aby se nám děti někde nezamkli, tudíž chybí i na toaletě. Obvykle si vždy přepočítám  jestli nikdo nechybí, když se chystám použít onu místnost nebo si sednu tak, abych viděla na dveře. Vzhledem k tomu, že jsem hostitelka moc neposedím a pořád přepočítávat tolik lidí by se mi pletlo. A tak jsem sedla a stvořila "klikařku", visačku na dveře ve stylu '"do not disturb" aneb abychom se tam nepřepadávali.


Tak dveře obstarány, můžu být klidnější, ale ten dort se sám asi neudělá. Ještě je varianta, že bude oslava buď bez dortu, což u 4letého dítěte už jen tak neukecáte nebo poběžím ráno shánět nějaký velký dort, což je na sídlišti zhola nemožné. A zklamat toho mého prcka, který o pařezu básní už měsíc a všichni pozvaní se na něj těší, se mi nechtělo. Tak do toho!!! Potřebuji 8 vajec (dělám dvojitou dávku), z bílků sníh a žloutky utřu s cukrem. Rozklepnu 1 vejce, pošťák (5 minut), 2 vejce, nevyšlo už to Scrapování? (5 minut), 3 vejce, kojení (10 minut), 4 vejce, někdo mi píše (5 minut)... Tak takhle to vážně nepůjde. Nakonec jsem se zatla a připravila těsto, které jsem na "kruhovala" do formy, vytvořila čokoládovou kůru, lístky a kytičky, uvařila krém a zjemnila ho máslem, rozřízla korpus, proložila meruňkovou marmeládou, meruňkami a krémem ... No nebudu popisovat úplně vše, ale o pár hodin později (počítám i dobu na chladnutí korpusu, krému i čokolády) jsem vše dovedla ke zdárnému konci. A tady je výsledek. 4,5 kg čisté váhy, vše ruční práce, mimo zvířátek, tak šikovná a trpělivá opravdu nejsem.


Poslední dobou mívám chvíle, kdy jsem bez nálady (asi jarní únava či co), náladu mi dokáže spravit jen scrapbooking a nebo šití či pletení, se kterými jsem nedávno začala (sice mi to nikdy nešlo a nebavilo mě to, ale teď jsem našla pár projektů, které mě opravdu chytly.) Opravdu se mi do něj nechtělo, už jsem dokonce přemýšlela, že si půjdu koupit zip a radši než ten dort si ušiji taštičku na kosmetiku. Ale zvládla jsem to, musím se pochválitRozpačitý. Zítra ho dozdobím 4 svíčkami a za 10 minut se celý sní. No nenaštvalo by vás to?

Jak jsem darovala recepty

Psáno o vánocích

Před časem mě kamarádka požádala o nějaké recepty na muffiny, které se mi osvědčily. Slíbila jsem, že recepty pošlu, ale vzhledem k tomu, že jsem se právě vrátila z porodnice, kde jsem 2 měsíce ležela, abych si mohla přivézt zdravé miminko, jsem na přepisování receptů do mailu neměla ani čas ani náladu. Čas však pokročil, uplynulo pár měsíců,  přiblížily se vánoce a mě začalo být stydno. Tak jsem si řekla, že v duchu hesla „Sliby se maj plnit o vánocích“ bych se do toho přece jen měla už pustit. Tvořit můžu až večer, když alespoň 2 ze 3 mých chlapů spí, ideální je když spí všichni, ale to už většinou neudržím oči otevřené. A tak jsem se po uložení staršího syna (3 a ¾ roku) a částečném uložení mladšího syna (5 měsíců), kojíme totiž skoro každou hodinu, pustila do večerního přepisování receptů z mého muffinového sešítku. Brzy se z toho stalo přepisování noční, protože jsem musela dělat přestávky kojící, přebalovaní, konejšící a tak není divu, že jsem chodila spát kolem druhé ranní. Recepty jsem přepsala, ale nějak mi přišlo hloupé poslat to jen tak mailem, když kamarádka tak dlouho čekala a když se tedy blíží ty vánoce. Co to přepsat na nějaký hezčí papír, trochu přizdobit a svázat stužkou, nebyl by to hezký dárek? A tak jsem začala vybírat papíry a hledat inspiraci a nakonec to dopadlo takhle.


„Receptář“ je sestaven z receptů vytištěných na scrapbookovém papíře nebo barevných čtvrtkách dozdobených razítkováním, hřebíčky, kytičkami, perličkami, kamínky, samolepkami,výřezy z Big Shotu, stužkami a dalšími nezbytnostmi, které jsem si na scrapbook pořídila. Stránky s recepty jsou „svázány“ knihařskými kroužky, u nichž jsem musela 2x měnit velikost, jak jsem pořád přidávala stránky, v deskách z pevného kartonu potažených scrapbookovými  papíry. Desky jsem nadepsala, ozdobila a přidala stužku na zavázání celé kuchařky.


Když už jsem se do toho pustila, začalo mě to hodně bavit, tak jsem přidala ještě pár vyzkoušených receptů i na jiné sladké laskominy. Aby byl v receptech pořádek, vytvořila jsem 6 rozdělovačů s názvy jednotlivých druhů. Jsou o něco větší než stránky s recepty a opatřeny kapsičkou na zadní straně pro vložení např. poznámek.


Jednotlivé stránky s recepty jsem se pak snažila dozdobit tématicky nebo barevně sladit.







Nakonec jsem přidala 30 jemně zdobených stránek pro dopsání dalších receptů novou majitelkou kuchařky. Tyto stránky jsou z kancelářského papíru, protože jsem už neměla větší kroužky a kuchařka by byla dost nepraktická na listování. Aby se listy nevytrhávaly jsou v místě děrování na kroužky vyztužené.



Celá kuchařka má velikost 6x6“ tedy 15x15 cm a při její tvorbě jsem se do ní zamilovala tolik, že si budu muset také jednu udělat. Těžko se mi s ní loučí a doufám, že kamarádce pod stromečkem udělá radost.